Co všechno zmůže výchova?

dobrý denvšem,
dneska jsem na angličtině jedné mamince pochválila synka, jen o měsíc staršího než je ten můj. Zdál se mi samostatnější a takový nějaký bystrý a tak jsem ho pochválila. Můj chlapeček je oproti němu někde úplně jinde, ale to je mi jedno- můj syn mi připadá hodně chytrý a vím, že vývoj probíhá ve skocích. Zaujala mě ale odpověď oné maminky "on je tak šikovný, protože se mu hodně věnuju a mám na něj hodně času, to ten váš je druhorozenejj že jo ? No tak to je jasný, to na něj nemáte čas". No co na to říct- myslím, že každé dítě má nějaký strop svých schopností, za které se ani sebelepší výchovou jít nedá, všechny děti mají svoje limity, svoje tempo a dost často se podle mě výchovný vlivy přeceňují. Dneska je spíš trend se dítěti nadměrně věnovat, skákat kolem něj s chrastítkem už od prvního otevření oka a tím ho přetěžovat podněty. Já mám dost často tendenci nechat děti ať si hrajou samotné, když jsou v tu chvíli spokojené- zrovna teď si tu synáček ohlodává chleba. Dřív nikoho ani nenapadlo se dětem nějak cíleně věnovat k rozvoji jejich schopností a taky kolikrát vyrostly velké osobnosti. Tím samozřejmě nechci říct, že se svým dětem nevěnuju, řekla bych, že to dělám možná až moc. Akorát mi připadá i tady na rodince, že se lidi stresujou, že něco zanedbali v péči o dítě (například kolem něj dostatečně nechrastili chrastítkem) a te´d je dítě opožděné. A pravděpodobně by bylo opožeěné i kdyby ho hodně stimulovali a naopak by bylo předrážděné.

Co si myslíte vy ? Třeba i o konkrétním případu chlapečka, který jsem uvedla. Řekla bych, že zrovna zůstat sám od maminky závisí na konkrétní emočně-sociální zralosti a to se zrovinka moc ovlivnit nedá.

Reagovat budu až večer. A prosím plevelte libovolně, všechny možný odklony od tématu vítám. A těším se na vaše odpovědi