Re: co všechno zmůže výchova

Já myslím, že nejdůležitější je osobnost dítěte. Svoje děti vychovávám dle toho, jací jsou a co můžou, na co stačí, ne dle svých představ o nich (byť není každý den posvícení, že).
Takže prvorozenému jsem se věnovala, četla s ním, hodně mazlila, uměl toho opravdu víc, než většina vrstevníků. Ne kvůli mým ambicím, ale protože ona takový prostě byl. Nestál o děti, společnost, samostatnost. Chtěl být se mnou a furt a furt si číst. Je takový dodnes. Vyhaslý pohled opravdu nemá a docela by se mě dotklo, kdyby si někdo myslel, že jen proto, že v 18 měsících znal celou abecedu, je chudák s mabiciozní matkou. Protože já nejsem ambiciozní ani trochu, jeho to těšilo, mezi dětmi trpěl, nad knihami ožíval. Částečně se to změnilo nástupem do školky, knihomol je stále (je mu 6 a příští rok jde do školy), ale naučil se i vycházet s dětmi, je velmi sportovně nadaný a založený, a má spoustu kamarádů.
Druhorozený je jiný, o knihy se nikdy nezajímal, zdaleka nemluví tak dobře jako jeho brácha v jeho věku, myslím, že čtení dětem prospívá... ale nechtěl, nenutím, byl vždy zručný a silný, a jak to říci, mnohem hůže se motivuje ke spolupráci Někteří by řekli, že je nevychovaný. No co už, je to holt osobnost, hlava tvrdá, nezmanipulovatelná. Obdivuhodná vlastnost, ale pro rodiče a vychovatele na zabití:)

Dcera je to nejlepší z nich, nevím jak to dělá... ale občas taky největší prevít

Takže za mě, žádná zlatá cesta, ale žít v souladu se sebou i dětmi, někdo chce péče více, tak proč ji nedopřát, někdo chce bádat osamotě, tak ho neotravujme. Ostatní o tom ví houby a nemají to co posuzovat. Nevíte, co vede tu matku k tomu, že se dítku maximálně věnuje, třeba to jí i dítěti prospívá. A naopak.
Dokud se děti smějí, je vše v pořádku... vyhaslý pohled vídám i u dětí, kterým se rodiče věnují málo a chtějí jen jejich samostatnost, resp. aby je neotravovalo.
Takže respektujme geny a tomu uzpůsobme výchovu