Nepozorní rodiče

ahoj,
snažím se nějak zpracovat co se nám dneska stalo. Byli jsme v kavárně se zahrádkou celá rodina. Normálně jsem zvyklá být s dětmi sama a sama si je hlídám i v tý kavárně. Ale když je se mnou manžel, občas se nám stane, že spoléháme na druhého. Dnes nám po chvilce nepozornosti zmizel 15 ti měsíční synek. Ta nepozornost trvala asi 30 sekund během kterých jsem mluvila na dceru a myslela si, že o synkovi ví manžel, nicméně synáček vzal kramle a poté, co jsem ho začala hledat, našel se na ulici za rohem. Vietnamec, co má stánek mi ho přinesl. Ten pocit, když jsem vyběhla ven a kluk nikde,tak ten nikomu nepřeju. Naštěstí během sekundy se vynořil ten pán a synáčka nesl. Ani nechci vědět, zda byl na silnici, podle mě možná jo. Byla jsem v šoku a ještě pořád jsem. Cítím se hrozně provinile, že jsem ho neuhlídala. Normálně, když vidím ve zprávách nějaké neštěstí- které mohlo podobně proběhnout- jen se špatným koncem, tak se vždycky divím, jak mohli ti rodiče být tak nepozorní. A už přesně rozumím tomu principu na jakým se podobná neštěstí stávají. A dnes se cítím mizerně já. Beru si z toho ponaučení, nad synáčkem stáli všichni svatí a celá ta událost nám má zřejmě připomenout, že na něj musíme dávat větší pozor. Je totiž hyperaktivní a neuhlídatelný. Snažím se radovat, že to dobře dopadlo, ale nemůžu si pomoct, jsem z toho úplně hotová. vím,ž e do zítřka mě to přejde a budu holt dávat ještě větší pozor- což byl zřejmě účel celý týhle akce. Stala se vám někdy podobná nedbalost ?