Ahoj, potřebuju se vypovídat. Ani nevím, co čekám za odpovědi, ale učitě se mi uleví.
Včera jsem zjistila, že jsem těhotná. Na první dceru jsme čekali dva roky ( nyní jí je 6,5 ), na toto druhé těhotenství jsme čekali 2,5 roku, obě vážně vysněné. Moc lidí to neví, potvrzené od Dr. to zatím nemám.
Dneska jsem se musela stavět u kamarádky, jen pod oknem, je, ale asi po tomto byla, má dobrá kamarádka, všechno jsme si říkali, věřili jsme si a dost jsme spolu prožívali. V poslední době jsem ale zaregistrovala, že je hrozně závistivá. Že je dcera zdravá, ona má syna od mala postiženého na srdce, že mám práci, ona ne, že nemají peníze, protože dělají podkroví a pořídili si auto za 50 tis. My peníze taky nemáme, ale prostě žijeme, jsme zdraví, dluhy na byt máme taky, auto jsem jedno dostala od rodičů, tak to už asi bylo špatně a hlavně, máme přece babičky na hlídání, což oni nemají, všechno prostě máme životě jednodušší.
Manža zítra ve svých 33 letech maturuje, je na prášky, má strach, že to nezvládne, i když se učil měsíc v kuse, měl 14 dní dovolenou a bojí se, že tři roky studia přijdou v niveč.
Teď se dostávám k jádru.
Po tom, co kamarádka mluvila 10 min. o sobě, co je jejím zvykem, mně poslední rok nepopřála k svátku ani k narozkám, ona furt má všechno nejhorší, já s ní prožívala, když měla tátu na JIPu, volala jsem s ní každý den, provolávala volní minuty, volala z hor, z naší dovolené, co její syn v nemocnici a ona se ani nezeptala, jak se máme na horách, jen vrčela, že musela zase nechat v nemocnici plno peněz.
No, tak poté jsem jí řekla, že mám taky jednu novinu a ona na mě, jestli už jsem konečně zapadla, tak jsem řekla, že jo, že mám hroznou radost a ona mi řekla, hm, to já bych potřetí už takovou radost neměla, já na mimina už nemám nervy, a dovršila to tím, když se mě zeptala, jestli bleju, a že mi musí ukázat svatební oznámení synovce, že jeho přítelkyně je těhulka a ona se hrozně těší na miminko v rodině.
Je to kamarádka?
Jen pro potvrzení - pořádala jsem výlet do Prahy na muzikál, pro 16 bab, ani jedna nepoděkovala, neřekla, bylo to hezké, já volala, já blokovala lístky, já si vyzvedávala od všech peníze, já lístky vyzvedávala a když jsme jely autobusem, tak jsem se ptala, kdo to bude pořádat na podzim a ona mi řekla, že já, já mám přece v práci času dost.
