Soužití generací v jednom domě

Ahoj, bydlíme s manželem a synem(23 měsíců) u jeho rodičů, za pár týdnů se nám narodí další mimčo. Žijeme v jednom domě, máme společný vchod, chodbu, záchod, koupelnu i zahradu a dvůr. Dům a věškeré pozemky (cca 70tis. ha) jsou přepsané na manžela. Dům je takové to typické hospodářské stavení, obytné je přízemý, pak jsou dvě patra půdy, po obvodu má tvar obdélníku (jedna stěna jsou místnosti, druhá průjezd, třetí půdka a úložné prostory, třetí chlív pro prasata a stodola), uprostřed je dvůr, přes který se prochází na zahradu, která je až k řece, cca 100metrů na délku. Pouze střecha nad půdkou je nová, ta nad "bydlením" je tak 2é let, zbylé dvě části jsou děs, zprohýbané krovy-vlnitá střecha, tašky staré a některé popraskané. Dvůr je zanošený krámama, manžel je sice po částech likviduje a odváží, ale je toho strašně moc. Navíc tady všude běhají slepice a pes, takže si dovedete představit v jakým je stavu, cca 65% zahrady zabírá výběh pro srnce a tři srnky, jedna z nich bude mít další mladý(tchán je myslivec). Takže o co mi jde: dům a všechno ostatní je sice přepsané na manžela, ale-chtěli jsme slepice přesunout jenom na zadní část zahrady, aby tady nebyly všude slepičáky (kolikrát se stalo že si je malej spletl s kamínkem a měl je všude po rukách, včera jeden donesl na botě až dovnitř, kde z boty odpadl), králíky přesunout do chlíva, aby se mohla udělat pergola tam kde stojí králikárna (u krásné zdi z kamenů), srnce pustit do přírody (srnky jsou ještě plaché, ty by se nevracely, ale srnec je už zvyklej na tchána a na ostatní je zlej, tchýni roztrknul nohu když mu dávala krmení), střechu na těch třech místech snížit o jedno patro, protože se stejně bude muset spravit a byl by i krásný výhled až na řeku. Jenže tchán je proti a tchýně se sice zdá taková tichá, nicméně tichá voda břehy mele, takže sice neřve, ale takovej klidnej nepatrnej nátlak taky dělá svý. Soukromí nemáme absolutně žádný. Kdykoliv nám sem vejdou bez zaklepání, dveře za sebou nezavřou, tchýně mi umyje nádobí když jsme pryč, věší a skládá mi prádlo, když ho nevytáhnu z pračky před ní (já vím, že mi chce pomoct), když hlídá malýho (snažím se aby to bylo co nejméně, ale když jedeme k doktorce do města a nevím na jak dlouho, tak zůstává doma) tak ho v 90% nepřebalí, místo pořádného jídla dostane třeba suchej rohlík (ne vždy samozřejmě). Tchán se o malýho nezajímá vůbec, pokud ho nevezmeme do traktora, to pak řve na nás. Na tchýni řve že je blbá, na manžela že je línej píčus, na psa, na slepice, lítá tady samej debil, idiot, blbec, kurva atd. Nikdo jinej kromě mě koupelnu a záchod neuklidí a já už toho mám taky kolikrát dost, s obr břichem pořád umývat podělanej záchod a umyvadlo s vanou od mastný špíny je fakt slast. Mezi těma pozemkama je i pole přiléhající k obci, takže by se čát z něj dala přepsat na stavební pozemek a tam si postavit malej domeček, sice na hypotéku, ale být ve svým. Jenže manželovi jsou ty nadávky a nedostatek soukromí zřejmě jedno, ale já tady trpím jak zvíře. Omlouvám se za délku příspěvku, ale muselo to ven. Co navrhujete? Obávám se, aby nám na tomhle za pár let neztroskotalo manželství.