Re: Soužití generací v jednom domě

Radí ti tady,abys šla pryč..ale ono se to snadno řekne,hůř udělá..jsem v něčem podobným a není to vůbec lehký vyřešit.nemáme sice statek,ale barák se zahradou.půlku baráku na manžela přepsala babička a druhou půlku odkoupil od jejího bratra,tak že splácíme.tento barák nejde považovat za místo k bydlení,jelikož babi s dědou i celý zbytek rodiny si sem jezdí,jak se jim zlíbí a pobývají tady jak dlouho se jim zachce i několik týdnů..všechno dohromady a s tím úklidem,je to podobný..manžel je na to zvyklý a nevadí mu to,ale mě to ubíjí neskutečně!neustále se jim musíme přizpůsobovat,vždy okamžitě ovládnou prostor a nás "pasujou"do role návštěvy,pokaždý bych vylítla z kůže..slovo soukromí,ohleduplnost a slušnost tady nemá žádnou váhu!kdyby to bylo na mě,strčila bych jim ten barák do krku a zmizela pryč,ale manžel o tom nechce ani slyšet,hádáme se pořád,rozděluje nás to,ale ani to ho nepřesvědčí..v plánu je sice,že si postavíme byt na půdě,protože spodní část "musí"zůstat k dispozici rodině,což nechápu.je to neřešitelný,manžela opustit nechci,ale žít tady za takových podmínek taky ne..