Re: Návštěvy s přáteli...jak to máte vy?

Nevím co jsem já - asi chaotický plánovač který má sice rád plán, ale ještě radši neplán, a navíc šíleně zapomínám termíny, schůzky, domluvené věci takže doma si všechno píšu do kalendáře a trpím neustálým pocitem, že jsem něco zapoměla.

Jinak - u kamarádek tak nějak vím jaký zhruba mívají program, vím že jedna to má našvihané tak, že když se jí ozvu dá mi "termín" klidně až za ten měsíc i déle, jiná vím že je svolná k návštěvám prakticky kdykoliv, respektive řekne mi "klidně přijeď, teď jsem s malým u doktorky na kontrole, pak sjedem nakoupit a za půl hoďky se sejdem u dveří" - je ohromně flexibilní (někomu vydrží návštěva doktorky na celý den jako aktivita kvůli níž nelze podniknout nic jiného) - a přitom jsou obě jak bych to řekla "populární", jako že mají hodně kamarádek se kterými se navštěvují, ne že ta druhá by byla nějak "out".

Doufám že i ostatní vědí jak to mám já - že většinou nemám problém se sejít, ale někdy prostě chci svůj klid, takže nemusím vymýšlet důvody proč nemůžu přijít - můžu jim v klidu říct něco ve smyslu že dneska mám volno a chuť nedělat nic.

Ale přepadovky, to je krapet blbý, to zvládnu jen s jednou kamarádkou a s tchánem a tchýní - teda až teď. V počátcích vztahu s mým mužem k nám jednou zašli bez pozvání, no dělali jsme hádejte co, muž se oblíkl první a šel jim otevřít, já jsem se nemohla nasoukat do džínsů načež jsem zaklela "doprdele", oni si to vzali osobně a odešli, a pak dlooouho dlooouho neohlášeně nechodili. Teď co jsou děti vím že jedou za nima a jsem v klidu