Re: Návštěvy s přáteli...jak to máte vy?

Neohlášené návštěvy neuznávám (krom naprosto výjimečných situací a průšvihů, a takových věcí, jako že babička má pro nás čerstvé jahody a staví se nám je hodit, ale nejde dál, když ji výslovně nepozveme).

Za naprosté minimum považuji zavolat dopředu např. - právě jedu okolo, máš čas na kafe? I když ani to vlastně nepraktikuju. Spíš zavolám kamarádce, která bydlí blízko, že jsme zrovna pod jejich okny a zda půjdou ven. Někdy pak skončíme u nich doma, ale rozhodně to nepovažuji za standard. Stejně tak jako u těchhle "přepadovek" musí člověk počítat s tím, že dotyčný není doma nebo má zrovna jiný program, a neexistuje, aby se kvůli tomu urazil.

Pokud jde u návštěvy u nás doma, tak přepadovky nemám ráda, protože jsme bordeláři a máme doma většinu času opravdu tak, že bych do toho návštěvu nepozvala. Nám to nevadí, protože je to náš nepořádek, ale návštěva si to nezaslouží. To radši plánuju dopředu, i z hlediska občerstvení a tak. Nemusí to být dlouho, ale aspoň den ano.

Nechápala jsem, když mi známá vyprávěla, jak byla po chemoterapii, nebylo jí dobře, a nakvartýrovala se k ní sousedka na kafíčko a čučela tam několik HODIN Bych ji hnala. Ale ta známá si taky za to mohla sama, protože v takové situaci (a pro mě i v mnohem méně závažné) se dá přeci jednoduše říct "teď nemůžu/mám jiný program/mám práci/není mi dobře". Pokud se někdo na tohle urazí, je to bezohledné hovado, se kterým nemá cenu ztrácet čas.

Jak je vidět, co člověk, to přístup.