Táni, tak já jsem teda na tvojí vlně. Taky mě to fascinuje a kolikrát, když prší tak mě napadlo někomu zavolat, že bychom se zastavili, at´ se děti vyblbnou doma, ale dostat termín na návštěvu za 1-2h je takřka nemožné

.
Jsem zvyklá se balit a hodně improvizovat, naučil mě to manžel a vlastně i díky tomu udržuji doma takový provozní bordel a prach, WC a podlahy myji i 3x týdně. Neb když dorazí kdokoliv třeba manželuv nadřízený pro celou Evropu a v tom našem zapadákově není volný hotel, nabídne mu ubytování u nás a my jsme třeba minule měli k večeři česnečku a žemlovku, to jsem se teda málem propadla, ale co, strašně mu to chutnalo. Když jsem porodila Jáchyma a přišla domu po 3 mésících v nemocnici, tak druhý den mi manžílek ubytoval doma 4 Čechy neb neměli kam jít, chud´átka. Tak jsem vytáhla z mrazničky bažanty, co jsme dostali, upekla je a jak jim u nás bylo dobře a vpodstatě vždy bývají u nás, když sem jedou. Tak je jim tu asi pohodlně. Vím, že manžel o nich ví min. týden dopředu, ale zpravidla mi volá až když už je veze domu. Když je nejhuř, objednám pizzu, když doma fakt nic není a jim to nevadí, vynahradím jim to třeba při snídani

. Takhle to máme i když jezdíme domu do Čech. Manžel zavolá, jestli chci jet domu, že za tři hodiny vyráží tam a tam a muže mě vyhodit po cestě a tak prostě zabalím co mám, někdy i prádelní koš s nevyžehleným prádlem a hurá jede se.
JInak úplně neohlášené návštěvy typu: sousedka jde na kávičku, to teda moc nesnáším! Já se většinou ohlásím telefonicky, jeslti mohu ted´ a nebo zachvíli a nebo kdy. Ale že bych šla a vyloženě jen tak u někoho zazvonila, mi v době mobilních telefonu příjde drzé. Mám tu ve vsi na to dvě specialistky, ale ty jsou asi extrém. Tuhle jsem nezamkla a jedna nám vlezla až do dětského pokoje a koukala, jestli skutečně spím. A ta druhá, ta mi leze do ložnice ráno v 7,30 zcela běžně, jakmile manžel nechá odemčený barák.