Re: Kamarádka si myslí, že jsem špatná máma

Děkuju všem za podporu, opravdu mi to pomohlo.
Pokusím se shrnout odpovědi na některé vaše otázky. Dcera jde do školky až od září a já myslím, že je to na její povahu tak akorát, že by tam v těch třech letech byla ztracená. Za ten rok udělala obrovský posun.
Jinak to není tak, že by se nedokázala zabavit sama, to zase jo, navíc dělám doma práci na pc, takže třeba ví, že když po obědě nechce spát, tak se musí zabavit sama, že já potřebuju pracovat. V podstatě doma nemáme problém, ale když jsme mezi neznámými lidmi, např. na hřišti, tak se tam projeví ta její bojácnost a je radši u mě. Samo, že ji povzbuzuji, aby si hrála sama, třeba na té prolízačce to bylo přesně tak, jak jste tu některá navrhovala. Šla jsem s ní, s tím, že jí jednou pomůžu a pak už to zkusí sama a já půjdu za kamoškama. Souhlasila a nebyl problém. Nebylo to tak, že by na mě byla přilepená celou dobu, bylo to tak půl na půl, vždycky si odběhla hrát, pak zase na chvíli přišla, akorát ke konci už byla znuděná, tak byla trochu protivná. Jinak, když třeba jdeme ven s dětmi od sestry, které vídá často a má je moc ráda, tak se sbalí a lítají spolu po parku a vůbec mě nepotřebuje, naopak ji hrozně otravuje, když ji kvůli něčemu volám. Jsem přesvědčená, že ona je vlastně v jádru strašně společenská, jen prostě potřebuje nějak překonat ten svůj ostych a strach. A věřím, že to časem zvládne, musí do toho prostě dorůst a dozrát.
A co se týče té kamarádky, není to tak jednoduchý, přestat se s ní vídat určitě nechci, mám ji ráda. Dceru sice vídá 2x do roka, ale já sama se s ní vídám pravidelně, máme společný koníček. A známe se už fakt dlouho, na gymplu to byla moje nej kámoška.
Ale už jsem se tak nějak uklidnila a asi jí řeknu, to co mi radíte. Že je to moje dítě a moje výchova a s ní si o tom ráda pokecám, až bude vychovávat svoje dítě.
Tož tak, ještě jednou všem dík.