Re: Samostatné usínání

Já bych to nelámala přes koleno. Staršího syna jsme uspávali do tří let - drželi za ruku, hladili po zádech, ve třech letech jsme mu vysvětlili, že už je moc velký, že už bude chodit do školky, tak se naučil, že jsme přečetli pohádku, popovídali si, nechali mu rožnutou lampičku, protože se bojí tmy, a šli jsme.
Mladší syn bude mít v srpnu dva roky, a stále mi usíná v náručí. Podle většiny to dělám špatně, ale já miluju, když se ke mně přitulí, a někdy po pár minutách, někdy po půl hodině usne.