Re: Samostatné usínání

Od narození jsem syna také nosila na rukou, i když žádné zdravotní potíže neměl. Prostě plakal a tak jsem chovala. Až se z toho vyklubalo uspávání chováním.
Nelitovala jsem, chovala jsem ráda, ale časem synovi nestačilo jen uspat a jít. Do pěti minut po položení do postýlky se budil a chtěl chovat znovu, v noci čím dál častěji také. To se časem stalo neúnosným.
Uvažovala jsem o Estivilovi, ale nakonec jsem se rozhodla pro náročnější a zdlouhavější proces postupného zvykání (přecejen byla moje vina, jak se naučil usínat, tak mu to přece nebudu tak drasticky brát...).
Naštěstí byl přes den zvyklý usínat v kočárku za chůze, později i při pojíždění na místě. Kočár jsem tedy večer dala do ložnice (měli jsme velký, hluboký, krásně houpací) a ze začátku jsme ho naučili usínat v kočáru i večer - místo původního nošení. Prostě jsme houpali tak dlouho, dokud neusnul. Protestoval jen první noc cca hodinu. Druhou už tak deset minut a pak už usínal v kočárku v pohodě - při pojíždění a houpání.
Ve druhé fázi jsem vyměnila houpání za lahev - dala jsem mu jednou noční mléko až v kočárku a chtěla jsem po odložení lahve přijít opět vozit. Pak jsem si ale uvědomila, že z ložnice se neozývá obvyklý pláč volající po uspávání. Usnul sám. A další den také. Rituál s mlékem těsně před spaním jsem tedy zachovala. Občas si sice vzpomněl, že chce houpat, ale už jsem neustoupila a po pár minutách, kdy jsem jen přicházela a zase odcházela usnul opět sám.
Když se naučil dobře usínat sám bez houpání, přesun z kočárku do postele už byl bez jakýchkoli potíží. Řekla bych, že už ho přímo uvítal, kočár už mu začínal být malý
Teď usíná sám v postýlce automaticky - jen z mléka před spaním se stal teplý čajík.