Re: podnikavý syn

V r. 1989-90 jsem pracovala jako vychovatelka u mentálně postižených dětí. Vyráběla jsem s nimi přívěsky, líbily se celé škole. I nakoupila jsem (za své) potřebné součásti a suroviny, celý týden jsme po odpolednech vyráběli a pak prodávali spolužákům. Já si odečetla náklady na suroviny, abych to nedotovala a zbytek peněz byl dětí, koupili jsme za to bonbóny. Jak jsem později zjistila, nebyla jsem s podobnou podnikavostí sama. Jeden se starších hochů ukázal náš výrobek trafikantce, ta si jich objednala přes 50 (což jsem v tu chvíli ještě nevěděla, dozvěděla jsem se to asi za měsíc), my je s dětma vyrobili a onen hoch je hned podnikavě prodal.
Bit na tom nebyl nikdo:
- děti vyrobily a přivydělaly si na sladkosti
- ve škole jsme využili volný čas. Mohli jsme taky ležet na kanapi a nic nedělat.
- trafikantka mohla přívěsky vyrábět po večerech.
- nápad jsem viděla v jakémsi časopise, doufám, že jsme neporušili něčí práva nebo know-how.

Neznáme bližší podrobnosti, ale hoch nakonec asi nic špatného neudělal. Nikoho nenutil a je problémem každého, jestli své peníze utratí za něco, co si mohl v pohodě udělat sám. Zase měl volný čas nebo nebyl tak šikovný a doma se pak chlubil cizím peřím (ve stylu "to jsme vyráběli na táboře").