Re: podnikavý syn

Federiko, Tvé chování mi připomíná bezohledné řidiče/motorkáře. Asi si někteří taky omezení rychlosti zdůvodňují "šak tady je to rovný, tady se nic stát nemůže".
Konkrétně ceduli ohledně skánání bych nechala děti porušit, až bych je poslala zeptat se plavčíka, zda mohou skákat do bazénu. A ne, že já jsem zhodnotila situaci.

Pro zakladatelku: byla bych v hlavě na syna pyšná. Že si neudělal pořádek vedoucí je jeho problém.
Ad. utrácení dětí za kraviny je jejich věc. Je třeba je to taky naučit. Např. nedávno jsme se syněm koupili nějaký časopis, mělo tam být překvapení. Všude na obalu dinosauři, které syn miluje. Časopis stál asi 150,- Kč, proti koupi jsem se ohrazovala, že je to drahý a nevíme, co tam přesně je. Po koupi a rozbalení jsme našli uvnitř jakousi blikací samolepku na mobil s žabákem z té dyn dyn písničky.
Syn samozřejmě byl zklamaný, skoro se rozbrečel, ale beru to jako výchovný element. Chtěl koupit další, že tam dinosaurus bude. Tak jsem mu vysvětlila, že to nemusí být pravda, že to bylo poměrně drahé a jestli budeme riskovat dalších 150,- Kč a potom být zase zklamaní. Jestli nebude lepší přístě vzít 150,- Kč a koupit něco konkrétního přímo v hračkárně. Syn na to přistoupil a vzal to, že je to lepsí nápad. Děti uvažují jinak a rozhodně bych prodávání kreslených kamenů nenazvla kšeftováním. Slovo kšeftování mám spojené s nekalým obchodem. A když se nad tím zamýšlím, tak vlastně každý obchod je nekalý, protože ten chudák prodávající na tom chce vždycky vydělat (hajzl jeden).