Re: podnikavý syn

Pochválit.
Můj nejstarší syn si loni(to mu bylo devět let) při jedné ze svých velmi řídkých návštěv naší zahrádky všiml, že se nám poněkud rozplevelila meduňka. I nelenil, semenáčky si sestěhoval na jeden záhonek, chodil je zalévat a zastřihovat, aby se pěkně rozkošatily, doma si vymaloval plakátek, kde napsal, k čemu všemu je meduňka dobrá(což si sám musel nejdřív nastudovat) a nakonec se mu jich povedlo pár po pětikoruně prodat. Samozřejmě po kamarádech a známých, kde jinde by měl se svými pokusy začínat.
Kupující nikdo nenutil, cena byla asi poloviční oproti stejným sazenicím z tržnice, navíc jim je syn donesl až domů a sám od sebe je informoval, jak se o ně starat a že kdyby se přesto stalo a sazenice se neujala, mají mu dát vědět a dostanou novou.
Syn byl spokojený, protože dokázal vydělat nějaké peníze.
Já byla pyšná, že dokázal celou věc dotáhnout do konce.
Myslím si, že tvrdit, že přesun peněz mezi dětmi je nemorální, je trochu zvláštní. Pokud se vše odehrává v rámci pěti a desetikorun(jejich hodnotu si děti umí velmi dobře převést na sušenky, žvýkačky, kartičky, legopanáčky,...)je to dobrá příležitost si celkem bezbolestně vyzkoušet, jak se s penězi zachází.