Re: Jak se chovají zdravé děti k postiženým?

Není to odpověd na pripad tvé dcery.

V dětství jsem bydlela blízko Jedlickova Ustavu a různé postižených děti jsem potkavala hodně. Tělesne postižených mi bylo líto, ale dalo se s nimi vyjít, byla s nimi legrace (třeba při sankovani u Vysehradu).

Děti a Downovym syndromem a jinými zejména mentalnimi a podobnými postizenimi jsem se strašně bála, mnohokrát mě bezdůvodně napadly a jejich rodiče (vždy nablízku) neudělali nikdy NIC. Nekteré z těch děti uměly své utoky skrývat, ale vetsinou to bylo rodičům jedno. Jedna takova dívka mě "pronásledovala" asi rok, porad mě chtěla tahat do křoví a oblejzat (= hrát si na manžele) a byla schopna si mě jít sladouckym hlaskem vyreklamovat od rodičů, jichž jsem se křečovite držela, ze si se mnou chce hrát.Když jsem nechtěla, fyzicky mě napadala
Další kluk s D. syndromem na mě cihaval na ceste do skoly a pohlavkoval mě.

S dětství si pamatuji jediného hodneho D. "kluka" (bylo mu asi 30), lidi ho znali byli na nej hodni a on byl moc příjemný.