Jak naučit moje děti normálně jíst?

Holky, moc prosím o nápad nebo radu, co s tím:-(
Omlouvám se za délku, ale chci, co nevýstižněji popsat situaci.

Mám dvě holky.
1. starší byla jako malá otesánek, krásně kojená( do 2 let), krásně jedla- do těch 3 let prostě ideál. Školkou se vše zlomilo a jednak začaly nemoce( furt), kdy nejčastěji kašlala až se z toho pozvracela:-( Takže přestala i přibírat, prostě celkově nemoce= hůř jedla a tak pořád dokola, jenže od té doby s ejí to drží dodnes a to jí bude 6- a to už nemocná nebývá, prostě špatně jí- nejde o to, co, ale celkově jí stylem, že u toho sedí, dloube se v tom, remcá, že jíst nebude, nechá si to vystydnout, pak jí to nechutná a navaluje, takže se sem tam i poblije:-( Jídla, která jí vyloženě nechutnají, jí nedávám a nenutím. Porce jí dávám takové normální- spíš na malý talířek- tak jak mají ve školce, ale bez polívky- ani to nedojí:-( Když je polévka, tak má zase jen polévku... Ve školce jen sylším za dveřmi- dojez to a ona, že už nebude- to je pořád, jí tam taky špatně, má asi 2-3 jídla, ktará sní vždy a ráda, ostatní probíhá, jak píšu, hlavně každé jídlo trvá třeba hodinu než to sní- šílený- má jít za rok do školy, neumím si představit, že bude mít jíst někde, kde na to bude mít třeba jen půl hod.:-(
Vyhladovět jí nevadí- řekne mi, ještě než usedne k jídlu, že by raději dnes byla celý den hlady než jíst:-( Sladkosti skoro nedostává- jen kousínek, pokud dobře jí a sama si o ni řekne, což je max. 3x do týdne- ona od mala moc sladkosti nemusí, má ráda med, max. kousek čokolády, ale jak některé děti dají pytlík bonbonu na posezení, tak to ona ne...

Bohužel ona není jediný problém- daleko větší je má mladší dcera( 20měs.), která nejí už od mala, kojení ještě bylo jakžtakž, kojila jsem do 18měsíců, ale hned první příkrmy od těch 6 měs. byla tragédie, mlátila rukama do jídla, do lžičky, prskala to, dávila se tím, byť to bylo namixované, hystericky řvala- mohla jsem dávat cokoli- zeleninu, banán, jogurt, prostě šílený... Každé jídlo byla tragédie, zkoušela to i moje ségra, máma, manžel, prostě hrůza:-( Držela jídlo v puse třeba půl hodiny anepolkla to... Když jsme začali zavádět pečivo- to byla vůbec tragédie, nerozmixované taky scény, dodnes jí to mačkám, ale je to pořád stejné- jediné, co sní teď už v pohodě je jogurt a kaše, ale stejně u toho dělá trýle skoro vždycky... Pečivo jak kdy, ale dá se, banán je taky už ok, sem tam nějaké jablíčko, ale oběd můžu uvařit, co chci, kupované skleničky pro 6 měs. dítě je pro ni problém sníst a bez řevu to nejde... Podotýkám, že vyhladovět nepomáhá- v největším zoufalství jsem ji nechala hlady 40hod.( kdy už jsem fakt nevěděla, co s tím) a co myslíte- po těch 40hod. jsem před ní dala jídlo a ona zase řev a zase nechtěla...
Kdyby třeba začala bojkotovat až ke konci jídla, tak fajn, ale ona už bojuje od 1. lžičky:-( Takže to není tím, že by už nemohla a to prostě nechápu:-(

Celý den mám pocit, že jen vařím a krmím, malá je schopná tu porcičku jíst třeba 2,5hod.:-( Takže jsem otrávená, nic jiného normálního pak nestíhám a vaření je pro mě už noční můra- podotýkám, že to byl vždy můj velký koníček, milovala jsem vařit i péct, teď to nenávidím a platila bych zlatem tomu, kdo by je krmil:-(
Nemůžu říct, že jsou holky vyloženě podviživené to ne- když někdo vidí velkou, tak mi říká, ať jí dám najíst, že jí lezou žebra, když někdo vidí malou, tipuje jí o půl roku míň a to jen díky tělíčku- má dlouhé vlásky a obličejíček taky dost ok na svůj věk, ale tělíčekm je prostě drobek- o to mi ale nejde, jde mi spíš o to, že si kazíme život tím blbým žrádlem( já už fakt tomu nedokážu říct ani jídlo)... U okolí jsem neschopná matka, co snad uvařit ani neumí, nakrmit- už i s manželem se kvůli tomu hádáme, přitom fakt nemám pocit, že bych něco dělala jinak nebo hůř než ostatní...

Takže rady:
- vyhladovět absolutně nepomáhá- ani u jedné:-(
- zmenšit porce- to už si neumím předtsavit, když malá jí porce pro 6 měs. dítě a je jí skoro 21 měs. a velká v 6 letech nesní ani malý talířek něčeho
- aby jedla malá sama- to nehrozí- zkoušeím to objídlo, ale hodí talířem nebo matlá lžicí kolem, ale do pusy max. jednu lžičku, ale to je zázrak...

Kdyby aspoň jedly nějak normálně rychle a ne tak dlouho, pak jim to přece nemůže ani chutnat- během jídla jim to třeba i ohřeju, ale je to fakt už u nás na palici, fakt nevím, co s tím:-( Mezi lidmi odmítám krmit vůbec, hlavně když vidím, jak všem děti normálně jí a na nás koukají jak na mimozemšťany:-( Já osobně bych před pár lety koukala taky a nechápala- kdo nezažil, asi fakt nedokáže pochopit:-(

Moje máma mi tvrdí, že my se ségrou jedly normálně av pohodě, že tohle vůbec nezná, bohužel tchán se přiznal, že jako malý taky dlouho jedl, pak mu to vystydlo, začal dávit... atpod.

Poraďte- za cokoli budu vděčná...