Re: Jak naučit moje děti normálně jíst?

Úplně mi vytanulo na mysli období, kdy jsem i já vařila a vařila, lila do záchodu, protože bych to sama vše nepozřela, a jak jsem šíleně nenáviděla vaření a krmení! Jeden čas jsem syna krmila obědem na hřišti, protože by jinak asi taky "pošel" hladem... Můj druhý syn byl poklad, jedl všechny možné mixy - a teď mi druhý nejí nic než kaše! Jaká to podoba s tvojí holčičkou (podobný věk).
Ještě nedávno mi sporák hořel celý den, dnes už ne.Mladšímu nevařím, krmím ho 3x denně kaší. Nejí ovoce, zeleninu, maso ani pečivo. Kaši jí, proto ji dostává. Poslední dny už mu pekelně leze krkem a ejhle, po dvou měsících kašování mi snědl polívku, jako by ji jedl pořád!
Vím, že každá rada je drahá, že všichni něco zkoušíme vymyslet, ale jen zlomek se uchytí, tak držím palce, aby už to hnusné období bylo za vámi.
Moje tipy co bych vyzkoušela:
1. jídlo není hlavní téma dne - a to ani pro tebe.
Malá jí kaše, dala bych jí 3x denně trochu kaše. Ale bez zábavy, bez toho, aby to vystydlo. Třeba bych stanovila limit 5 lžiček a pak klidně odnesu, pokud nechce. A šup se jít bavit jinak než jídlem.
Souhlasím s tím,že bych rozhodně nekrmila dítě víc jak 15 minut - když nejí, nenechala bych to na ní, prostě bych stanovila minimální limit: nemusíš sníst rohlík, ale musíš si 2x kousnout. Sní dvě sousta, šup odnáším a řešíme cokoli, jen ne jídlo. Ale nedělala bych to stylem přemlouvání: aspoň dvakrát kousni, spíš stylem příkazu...i když jinak moc zastánce příkazů nejsem. Něco jako stanovení hranic v jídle :) taky bych ji nenutila NAD stanovený limit, ani chválou, ani nijak jinak. Prostě musíš aspoń 3 lžíce, pak budeš mít klid, je mi úplně fuk, jestli si dáš další.
Myslím si,že to snad není taková hrůza, aby jí za to stálo bojovat... limit bych dala nízko...časem bych asi nenápadně zvýšila...
2.Snažila bych se zařazovat častěji do jídelníčku oblíbená jídla - aby každý den byla šance,že něco sní. Pokud jsou to tři, tak by třeba mohla mít oblíbené jídlo i druhý den...
3. Zahltit je společnou činností, zábavou a mateřskou láskou, ať se mají úžasně a nemyslí na jídlo. Udělat z jídla/vaření úplně bezvýznamnou věc v životě...nebo se zblázníš.
Kéž by mé teoretizování k něčemu bylo, ach jo, moc s tebou soucítím! Musí to být těžké a únavné!
Také přemýšlím nad tím, jestli je možná nějaká souvislost mezi naozením druhé dcery - nezačala starší bojkotovat jídlo po narození miminka? A nejí mladší proto,že to vidí u starší? Co je krmit odděleně - tím myslím, kdyby třeba byl venku s malou tatínek a nabídl jí např. na procházce párek (to není extra zdravé,ale je to od tatínka, výjmečné, nenucené, v jiném prostředí a bez sestry ...)
Mé nápady teda nemají hranice. Napiš hlavně, jak se to u vás vyvíjí!
eva