Jak vysvětlit partnerovi, že se prostě musí zapojit i do ženských prací

Před měsícem jsem nastoupila po dvouleté mateřské do práce. Byla jsem samoživitelka, s přítelem jsem 7 měsíců. Vše bylo super, rozuměli jsme si, snažila jsem se ho zapojit i trochu do chodu domácnosti, ale jelikož v našem bytě dlouho chyběl chlap, bylo spíš potřeba na bytě a autě udělat chlapské práce a protože jsem byla na celý den doma (na MD), tak nějaká větší pomoc nebyla třeba a na pomoc v ženských pracech jsem nijak moc netlačila, zvládala jsem to docela v pohodě. To se ovšem změnilo. Nebudu se rozepisovat o okolnostech, ale momentálně si nemohu dovolit opustit práci, kde mám skoro 30 tis. čistého, ale bohužel to mám taky 130 km. Takže můj týden vypadá následovně: pondělí: 5:00 vstávačka, 5:30 sedám do auta a jedu do práce, 18:45 se vracím z práce. Úterý totéž. Ve středu vstávám stejně brzo, ale protože pracuju do 19.30, domů už ani nejedu a zůstávám v práci (když jsem v práci, dítě hlídá sousedka) a ve čtvrtek se vracím zase v 18.45. Pátek až neděle mám volno. Hned jak se vrátím z práce, beru si dítě, chvilku si hrajeme a pak večerní uspávací rituál a spát. V pátek ráno vstanu a vrhám se na domácnost, vyprat + pověsit 5 praček, trochu poklidit, uvařit na víkend a věnovat se k dítěti. Víkend patří "rodině". Ale tedy k mému problému Pro přítele je to jako rána palicí, byl zvyklý na usměvavou ženu, která zvládá skoro vše sama a byla relativně usměvavá a teď se chová jako dítě, co mu spadly hračky do kanálu. Z domova má vzor, že domácnost je záležitost ženy, chlap má dělat "chlapské" práce. Nemůžu říct, že by mi doma nepomáhal, ale když udělá dítěti mlíko, vykoupe ho (já ho usuším a oblíknu) a pak naskládá nádobí do myčky, popř. zamíchá vařící se těstoviny, hned má pocit, že dře a celou domácnost má na svých bedrech. Snažila jsem se mu vysvětlit, že to takhle nezvládám, že doma musí taky "pomáhat", ale veškeré vysvětlování po dobrém i po zlém nepadlo na úrodnou půdu. Navíc je ze mě po tom měsíci unavená chytlavá komunikace neschopná hysterka, takže když poslouchám jeho řeči typu "žena má doma udělat pohodu, ty uvař, ty jsi ženská, já tu nebudu pořád makat, zatímco ty sedíš na netu (dovolila jsem si po celém dni sednout na 5 minut k netu, v práci k němu nemám přístup) .... Když po příteli chci, aby něco udělal, okamžitě se zajímá, co teda budu dělat já, když on má udělat tohle (třeba dát nádobí do myčky), no a nedejbože, -abych nechtěla dělat nic. ))) Včera jsem mu říkala, že už jsem v krizi, a že nemůžu, tak mi na to odpověděl, ať teda dnes nic nedělám (haha - s dvouletým dítětem) ) a odpočinu si. Dobře dělat je teda nebudu, ale pak mi není jasné, co budeme jíst, co si příští týden oblékneme, kdo utře po měsíci prach a tak... ) Přítel je taky hodně zaměstnaný, dá se říct, že pracuje denně 8-18.30, ale vstává o dvě hodiny později než já.

Jak mu diplomaticky, ale rázně vysvětlit, že situace je vážná, jestli budeme pokračovat takhle dál, usnu někde za volantem a nebo prostě vyčerpáním zkolabuju (a nebo v nejbližších dnech najde svoje věc sbalené v taškách)? Moje metody zatím selhávají, tak mě třeba inspirujete vy. Jinak bych ještě dodala, že nepotřebuju mít sterilní byt, stačí mi jen základní úklid a zatím práci měnit nebudu a stěhovat se taky nechci. Zatím )