Re: Jít za láskou nebo zůstat u jistoty?

Kopíruju od Bertiny:
"...nejsem už žádná naivní holčička a v životě jsem si toho zažila opravdu dost, tak vím, že jeho city ke mě jsou pravé a že se nezmění..."
No tak tohle je nesmysl a pokud si to myslíš, tak právě ta naivní holčička jsi.

A zcela s tím souhlasím.
Taky přikyvuji postřehu někoho přede mnou, že i vztah s manželem kdysi začal velkou láskou. Pokud tvá láska vyprchala proto, že manžel hodně cestuje, kde bereš jistotu, že příště nevyprchá zase z nějakého úplně jiného důvodu, který dopředu ani nemůžeš znát? Taková jistota není.
Předpokládám, že děti nemáte, to bys určitě zmínila, takže se rozhoduješ coby žena "bez závazků". Píšeš, že mladší přítel je cizinec, studuje a ty už rok bydlíš zase u manžela. Tzn., že jsi stále ještě ve fázi citově-erotického poblouznění, které často díky vzdálenosti milenců získává na intenzitě a naprosto zatemňuje mozek. Na to nezapomeň - lidé ve fázi časné a silné zamilovanosti (což ty jsi) by neměli dělat závažná rozhodnutí, neb v podstatě nejsou svéprávní ;-)

Za sebe, nevyměnila bych to co zde máš (dle tvého popisu - a včetně těch hezkých věcí, kt. o manželovi píšeš) za cosi pochybného, vysněného, vypředstavovaného, ale nevyzkoušeného.

A mimochodem, co je to dle tebe láska? Ta láska, která ve tvém vztahu k manželovi chybí?