Re: Vyhořelý vztah - má cenu to zachraňovat?

Nejsem psycholog, takže rozhodně nemůžu radit. Můžu napsat názor... Můj názor je, že se nemá zachraňovat manželství jen kvůli dětem. Tedy pokud to oběma partnerům vyhovuje, chovají se normálně, jen prostě spolu nežijí intimně, tak to možná jde, ale v případě, kdy jsou si lidi cizí, nechovají se k sobě hezky, nehospodaří spolu... tak to podle mě není správný příklad pro dítě a jen to může vést v budoucnu k další rozvrácené rodině, protože prostě to děcko/děcka, mají špatný model.

Nicméně, poměrně optimistická představa některých, že klidný rozvod je pro vaše dítě lepší, než žití v tomto vztahu, nemusí být tak úplně naplněna. Když si představím, že mě zničeho nic, z normálně fungujícího vztahu opustí milovaný partner, tak si vzpomeňme, jak to tady s ženskýma mává... No a dcera je možná taky v situaci, kdy nic netuší, oba jste pro ni milovaní partneři a váš rozchod by prostě mohla nést, jako že ji někdo opustil. Já to asi neumím napsat, ale mám dojem, že sebecitlivější rozchod, ji bude šíleně bolet. Ty už to máš v podstatě vyřešený. Nic necítíš, nemiluješ ho, nevážíš si ho... Ale vaše dcera...

Nejdříve bych si promluvila s mužem. Zamkla bych dveře, zabednila okna, aby před tím neutekl, snažila bych se ingnorovat pláč, ale chtěla bych získat jeho stanovisko. A na základě této rozmluvy nebo několika rozmluv bych pak postupně, pomalu informovala dceru....

No a za sebe můžu říct, že bych nedokázala a nechtěla žít v takovém vztahu. Nekompromisně bych to s manželem musela řešit a pak bych začala citlivě připravovat dceru. Ale snáz se to píše a hůř dělá