Re: manžel a jeho děti

amai,vím c cítíš,jsem ve stejné situaci a myslím,že jde především o pocity.Já žiju s partnerem 3roky a zvykla jsem si na to.Musíš se s tím smířit.Sama proto nim nic nezmůžeš.My jako matky bereme své děti jinak,než naše okolí,nám se zdá,že je to v pořádku a přitom to není.Stejně tak vidí svého syna jeho táta.Je to slepá láska.Já na svých synech musela také přitvrdit,přitom se mi zdá,že můj manžel na svých ne.Ale když o tom spolu mluvíme(což je velice důležité) tak si to vyříkáme a řekneme si jak jsme to mysleli a co cítíme,když se to děje.Já si připadám,že na jedo děti žárlím a možná,že i jo,ale alespoň o tom oba víme,jak to je.Stejně tak si můj manžel chodí za mnou stěžovat na mé kluky.Jak říkám,je to o pocitech.Vyřešit se to ze dne na den nedá.Jen o tom mluvit a vzájemně se podporovat v tom co děláme.Oba víme co druhému vadí v chování dětí a oba se snažíme to řešit.Ve Tvém případě bych řekla,že jdeš sama proti všem.Nemáš to snadné.Tvé pocity jsou naprosto stejné jako mé,úplně se v to vidím.Zkuste si s manželem sednout a probrat to.Myslím,že by jsi neměla ustupovat,v ložnici je místo Tvé a manžela a přizpůsobovat by se měl syn,navíc jsi těhotná,takže bych zalezla do postele a požádala je o klid,který potřebuješ.Sedněte si třeba celá rodina a mluvte spolu.Manžel by měl stát především za Tebou,ale pokud má i on za zadkem svou maminku,tak tam cítí oporu a v tom případě jsi až na druhé koleji.Já bych na jejich hru napřistoupila.Já mám svůj názor a za tím si stojím,manžel to ví,ale vzájemně se v tom podporujeme,řekli jsme si jak si výchovu představujeme a jak chceme aby se naše děti chovali.A také jak to dopadne když jim polevíme.Máme jich doma 6 Přeji hodně štěstí při řešení.Ale z vlastní zkušenosti můžu potvrdit přísloví MALÉ DĚTI MALÉ STAROSTI,VELKÉ DĚTI VELKÉ STAROSTI!