Re: Pocity dítěte po rozvodu

Sophiina volba. Zažívám stejné trauma. V životě se málokdy můžeme rozhodnout "správně", nejčastěji jsme postaveni před rozhodováním o podobně špatných a nesmyslných volbách, ale nemůžeme se jim vyhnout.

Ale abych Vás netraumatizovala ještě víc - zvolila jste správně to menší zlo (jako já), protože život v traumatu nevydařeného vztahu rodičů je pro dítě ještě o něco horší. Otec se jistě bude mít příležitost s chlapečkem vídat...postupem času si najdete přítele...chlapeček vyroste a pochopí...hlavní je teď ještě víc NEZHORŠOVAT stávající situaci. Brát to tak, jak to je, a příliš ani nekoumat nad pocity dítěte a nedrásat se jimi (neudělala jste mu přece nic "naschvál"). Nevracet se "do stejné řeky" jen ze sentimentu a pocitů viny. Nic si nevyčítat. Přežít. Fungovat na základní úrovni, dát si pozor na zdraví. Čas leccos zahojí. Držím palce.