Re: Pocity ditete po rozvodu

A ještě dodatek k předchozímuVím,že se výživné stanovuje dětem,špatně jsem se vyjádřila,myslela jsem tím,zda budou pohlížet na můj příjem a dají mi třebas i méně,ale jasné,že neee mě,ale dětem,ale mě přijde méně na ůčet pro ně.Rozumíš jak jsem to myslela?Proto já ani to na soud nepodávala,to si podal on,aby platil mx 1.600kč na obě.Já pořád měla v hlavě rovnici: nežijeme spolu,ale máme spolu děti=musíme vycházet.Bohužel,se skálou nepohnešZ OSPOD mluvily s námi oběma(zvlášt)a udělaly si samy názor,dokonce mi řekly,že jsem tedy až moc ochotná a vstřícná.Když byly obě nemocné,nabídla jsem mu,že může přijít a hrát si s nimi u nás jak dlouho chce a já,aby tam nemusel být tedy se mnou,takže odejdu např k našim-bydlí 10min ode mě.Ale ani 1x takto nepřišel a ani se neptal co holky.A to starší-5let má potíže se zvracením když je nemocná,což souvisí s narozením ve 34tt,zvrací tak,že se někdy až odvodní a mažem na dětské,byla poprvé takto na kapačkách v 1,5roce a to já byla tehdy zrovna na udržování druhého těhot. a ji hlídaly naši a tak mi volaly,já seběhla na dětské a ptám se kde je můj a moje sestra říká-já mu hned volala co se stalo a on-že je tam s ní snad babí a to stačí a nepřijel.Načež jsem mu zavolala já a vynadala mu,že naši ji hlídají už druhý měsíc a jsou jistě unavený a on je táta,tak pak teprve přijel.Nebo jsme se nepohodly a to říkám,tak v mezích normy,žádná itáliea on šel spát ke svý sestře na 3dny a ani se neozval,nezeptal na děti,nic.Když jsem ho dotáhla do man.poradny,kde jsem očekávala,že se to nějak rozumně vyřeší,tak závěr mudr byl-já extrovert,který by se pro druhé strhnul na ůkor sebe a on introvert,který je velmi citlivý,ale bohužel nejvíc k sobě a svým pocitům.Nejvíc se to projevuje co odešel-jak jsem již popsala,ale říká,že je má rád.Jenže tohle není láska,to jsou jen slova.Láska není jen říkat-mám je rád,ale také velká zodpovědnost vůči nim a ta mu chybí.A když si náš vztah zpětně celý uvědomím,tak to bylo vždy fajn,pokud měl to své pohodlí a nemusel nic řešit,ale pak až v krizových situacích se projevila ta povaha jeho vlastního já,já,já.Ale mám z toho vztahu dvě děti,které pro mě znamenají příliš moc a kvůli nim jsem schopná vše zvládnout a to už jsem fakt dostala spoustu těch duševních ,,ran" od jejich otce.Přesto říkám,nelituji,jsou i hezké vzpomínky z toho vztahu,které jsem narozdíl od něj ,,nezakopala" ale bohužel poslední 2roky jsou fakt úděsný a on pro fakt nehne prstem.Děti do toho nezatahuji,ale je to pro mě těžké,že se on chová tak hrozně vůči nim,vždytˇ to jsou jeho děti. No,ale už jsem zcela pochopila,že se to nezmění a on pro ně nehne prstem.Pro mě to byl tento problém-já jsem pořád doufala,že se k nim bude chovat jako milující otec i když spolu nebudem,ted už vím,že to nikdy nebude a vždy bude upřednostnovat sebe a své pohodlí.Ale mají mě a já nikdy nedopustím,aby touto situaci trpěly,že bych já jim otce hanila apod.