Re: Pocity dítěte po rozvodu

Ještě doplněk: Sebemenším dětem NIKDY NELHAT!!! Samozřejmě jim pravdu servírovat úměrně věku (a 4leté dítě už je navíc dost "velké" a rozumné!), ale PRAVDU! Nikdy nezastírat pravé důvody rozchodu (já jsem stejně starému škvrněti řekla: "Víš, s tatínkem jsme zjistili, že se už neumíme mít rádi, dlouho jsme to zkoušeli, aby to šlo, ale opravdu to nejde, i ty vidíš a slyšíš, že se pořád hádáme, a to není pěkné a nikomu z nás se to nelíbí. Takže nebudeme moci spolu dál žít, protože bychom byli všichni nešťastní a smutní a bolelo by nás to. Zkusíme proto teď žít sami, já sama a tatínek sám, aby nám bylo zase hezky. Tebe ale rádi máme oba dva pořád a proto to uděláme tak, abys mohl žít chvíli s maminkou a chvíli s tatínkem (s tím budeš žít v jiném domečku, kde budeš mít ale taky svůj hezký pokojíček a svoje věci a hračky). Babičky a dědečkové a tety a strejdové tě samozřejmě mají taky rádi a ani ti nikam neodejdou. Když budeš chtít něco vědět, tak ti to já nebo tatínek povíme." Trauma z rozvodu pro všechny zúčastněné se racionálním přístupem nezmenší o tolik, ale o trochu jo.