paráda

Žila byla dívenka, něco přes dvacet. Shodou náhod potkala mládence, se kterým si ohromně padli do oka. Výborně si rozumněli, dokázali prožvanit hodiny a hodiny, načínali shodně ve stejnou chvíli stejnou větu, doříkávali si navzájem stejnou větu, paráda. Chlapec hned při prvním setkání přiznal manželku a dítě, takže vztah docela dlouho běžel platonicky, oba byli uvědoměle zodpovědní, on na férovku řekl že rodinu v žádném případě neopustí, ona ho měla opravdu moc ráda a proto od něj nežádala víc než mohl dát, paráda. Byli zodpovědní a uvědomělí přesně do chvíle, než jim jednou ulítla situace, stalo se co muselo se stát a bylo jim oběma překrásně. Vztah nějaký čas ještě běžel (už ne platonicky), pak se jeden druhému ztratili z očí, dívenka se později vdala, měla krásné manželství a netušila o mládenci vůbec nic až ten se jednou po letech ozval. Sešli se a povyprávěli navzájem o těch letech co se neviděli... a chlapec povídal jak se nakonec stejně rozvedl, dětičky už má dvě... a za pár dní ho čeká operace, protože konečně pochopil, že vlastně vůbec není muž a po téhle operaci si pořídí už jen nová krásná prsa a všechno bude paráda.