Re: Příběhy života

Můj prastrýc se pocházel z bohaté řeznické rodiny a nedovolili mu oženit se s chudou dívkou, kterou miloval. Oženil se s jinou, jeho milá se vdala, oba měli děti a posléze oba ovdověli. Oba měli dost těžký život, prastrýc byl zavřený v uranových dolech jako syn živnostníka. Přesto na lidi nezanevřel, když jsem se s nimi setkala, bylo jim kolem 80ti let. S tetou se vzali, když jim bylo 65 let, rodina jim říkala, že ať žijí na hromádce, že už to nemá cenu. Žili spolu dalších cca 18 let. Znala jsem je málo, bydleli jsme v Praze, ale vyrovnanější a milejší lidi jsem nikdy nepoznala. Dodnes na ně ráda vzpomínám a zpětně mě mrzí, že jsem je poznala jen málo.