Re: Snachy a tchýně na válečném poli

můj vztah s tchýní prošel několika fázemi....
1/ je to fajn ženská s kterou se bezva popovídá
2/ v době prvního těhu mě neskutečně sr... ,ano až tak hodně. Měla tendence do všeho mluvit, ale prosadili jsme si s partnerem svou a ona to nakonec nějak zkousla. To bylo období kdy jsem ji fakt nemusela. Možná zapůsobili i hormony.
3/ momentálně máme takový fajn vztah, ale rozhodně to není moje kamarádka ani maminka. Tykám ji, ale jsou věci, do kterých jí prostě nic není. Vyslechnu ji, řeknu svůj názor, víc to neřeším. Naše soukromé záležitosti řešíme jen s partnerem.

Za ty roky mám ale poznatek v tom, že ne za všechno špatné může tchýně. U nás hodně zlého nadělalo třeba i to, že partner=její syn prostě některé záležitosti neřešil, nevyřizoval.... takže já si myslela že je to její blbý nápad, ona si nejspíš myslela opak a ve finále se zjistilo, že obě máme jen doměnky, protože L. nevyřídil jedné nebo druhé straně dost podstatné info.....

Jezdím k ní jen několikrát do roka. L jezdí s klukama sám. Je to ale hlavně proto, že ona si alespon užije děti, já si užiju chvilku volna . Ona jezdí i k nám, v jednom období nám hodně pomohla tím že nám hlídala občas staršího syna. Prostě takový normální vztah, řekla bych.