Re: Snachy a tchýně na válečném poli

Ono je to asi taky hlavně o tom, že ze vztahu snacha tchýně se tak snadno neutíká. Když mi nesedne její osobnost, tak prostě nemůžu říct fajn, příště se s ní už neuvidim. No a je to v ženskym podání boj dvou kohoutů na jednom smetišti. Prostě matka je přesvědčená, že nad ní není, manželka má, snad oprávněněji, pocit, že pro manžela by měla být na prvním místě ona. No a v neposlední řadě hraje jistě roli i to, že nám na tchýni můžou vadit věci, které děláme taky, jen si je neuvědomujeme, jistě si v nás hoši hledají i něco ze své matky. Z mého osobního hlediska můžu říct, že své tchýni jsem vděčná jen za dvě věci. Že mi porodila muže a že mi jasně ukázala, jaký vztah nechci mít se svýma snachama já. Doufám, že to v sobě fakt nemam a že moje snachy budou alespoň mé kamarádky, ne-li něco jako dcery. Samozřejmě záleží hodně i na nich, ale věřím, že začít má každý u sebe. A sebekriticky musím říct, že na zlepšení vztahů se svojí tchýní nepracuju, nemam na to už žaludek.