Re: Potíže s kamarádkou

Víš co, já už jsem teď na tom nějakou dobu tak, že už se mi nechce nikomu moc pomáhat. Staršímu je 3 a půl, malému budou 2 roky, i bez tohohle těhotenství mně to dost zmáhá. Manžel je furt v práci, jezdí s taxikem, počítáme každou korunu. Jsem vyčerpaná. Jenže můj manžel, který má obrovský množství energie, mně takhle zásobuje prací. Já jsem na tu skupinku chodívala s ním, jenže je to ve středu večer, děti tam nebyly spokojené a já z toho nic neměla, ani jsem neměla chuť se s těmi lidmi nějak poznávat, jenže manžel to tam jaksi vede, takže se to očekávalo. Teď mi občas vodí domů takovýhle návštěvy. On má ty lidi rád, třeba ta včerejší návštěva, co jsem mu blokla, to je kluk, toho zná roky, taky takový případ, já ho zvládám, když je mi dobře, a to teď není. A on je dotčenej, protože proč by si jednou za měsíc nemohl přivést kamaráda. Jako proč ne? Ale jednou přivede tuhle holku, pak tohohle kluka a mohli bychom mít doma pokaždé někoho dalšího, kdybych se trochu nebránila. Je to těžký. Navíc mi bydlíme v centru Prahy, takže občas někdo zavolá, třeba z Moravy, odkud pochází manžel, jestli bychom někoho nenechali přespat. Dřív jsem to dělala hrozně ráda, pak přijela ta holka, co jsi připomněla a už se mi do toho nechce. Tož tak.