Re: Potíže s kamarádkou

Ještě jsem nad tím přemýšlela, a nedá mi to.

Jednak (to už tady padlo mockrát) je sice dobré pomáhat lidem, ALE NE DLOUHODOBĚ NA ÚKOR VLASTNÍ RODINY. Já vím, že vy křesťani to máte "v popisu práce" asi víc než my ateisti, ale myslím, že nikdo na světě, ani Pán Bůh, ani pastor, by nemohl s klidným svědomím někomu říci

"jsi povinen pomáhat lidem okolo sebe za každou cenu a vždycky, i když jsi sám unavený a nemocný. Je tvou povinností udělat to i tehdy, pokud Ti to ubírá čas na vlastní ženu a čas trávený s vašimi společnými dětmi. Jsi povinen brát ohledy na psychický stav cizí holky přesto, že její nároky jsou neoprávněné, více než na fyzický a psychický stav vlastní ženy, která navíc právě čeká Tvoje dítě."

Dovedeš si představit nějakého kněze jakékoli denominace, který by tohle vyslovil?

A pak k té "kamarádce" - jak jsem o tom uvažovala, už jsem se ocitla v situaci, kdy jsem si nedokázala sama nakoupit, dovést děti do školy a školky, sama se odvézt apod. a byla jsem nucena požádat své blízké o pomoc. Jednak jsem to udělala až v momentě, kdy mi bylo jasné, že sama nemohu (a kdybych byla schopná jít někam na návštěvu a půl druhé hodiny před tím se producírovat po ulici, byla bych pravděpodobně také schopná si nakoupit). Pak jsem za nabídnutou pomoc byla VELMI vděčná (což jsem se snažila maximálně vyjádřit), a snažila jsem se vždy ujistit, že pomáhajícímu nedělám nějakou velikou čáru přes rozpočet. Prostě jsem pomoc přijala, až když už nebylo zbytí, přijala jsem ji bez výčitek sama sobě (protože jsem věděla, že to fakt jinak nejde), snažila jsem se pomáhajícímu dát najevo, jak moc mi pomáhá, a JAKMILE TO BYLO JEN TROCHU MOŽNÉ, ZAČALA JSEM SI ZASE TYHLE VĚCI DĚLAT SAMA:

Myslím si totiž, že člověka ochotného v nouzi pomoci je nutné zasadit do zlata, ZDALEKA to není ŽÁDNÁ samozřejmost, a pokud je to ještě člověk CIZÍ (což myslím na Tvého muže vůči té slečně) tak je to už úplně z kategorie bílých vran, které je potřeba si hýčkat a NIKOLI SE JIM POVĚSIT NA KRK A ZNEUŽÍVAT CELOU JEJICH RODINU.
Myslet si za této situace, že je se mnou ten pomáhající ještě povinen KAMARÁDIT včetně celé své rodiny (tj. dejme tomu, že mi pomáhá, protože vidí, že momentálně sama nemůžu, OK, už to samo o sobě je na zlatou medaili, a můžu a měla bych mu dát najevo, že bych mu/jeho rodině to třeba v rámci svých sil ráda nějak oplatila, pokud by chtěl (co já vím, třeba mu koupím pro děti čokoládu). Ale můžu v tomhle jen nabízet a je-li odmítnuto, vzít to tak, jak to je. To, že mi z útrpnosti přiveze nákup, ještě zdaleka neznamená, že stojí on nebo jeho rodina o nějaké bližší kontakty se mnou. Kor když nechci v podstatě dávat, ale ještě "cucat" a dobíjet si energii z jeho těhotné ženy