Re: Rozvod v klidu

Dominiku, Šárko, my jsme se rozvedli v klidu a naopak já znám několik párů, které se také rozvedli v klidu.

Jak jsem psala, konflikty probíhaly před rozvodem, v jeho průběhu a po už ne. Rozhodně to nebylo tak, že bychom si u kafíčka, jeden den řekli rozvedem se a udělali to. Já o tom přemýšlela neustále už tak rok, možná i dva předtím, pořád jsem to zvažovala....pro a proti... Bylo to u nás podobné, jak píše Peter, naprosté vyhoření a nechuť zůstat spolu. A to na obou stranách, já nechtěla být s ním, ani on se mnou. Když jsme se na rozvodu domluvili, tak nastal klid, úleva. Možná ten klidný rozvod a dobré vztahy po rozvodu (a my máme vztahy opravdu dobré, ne neutrální, prostě dobré) jsou dány tím, že vyhoření bylo na obou stranách, nikdo nebyl zhrzený v okamžiku rozvodu.

Jak píše Monty já taky byla smutná, zklamaná a "překvapená" předtím, ale dávno předtím, už několik let předtím, rozvod už nepřinesl emoce žádné....A myslím si, že bývalý manžel ke mně necítil už taky nic (docela smutný si to přiznat).

Teď jsme v pohodě, kluků věci řešíme společně, já mu o nich říkám o všem co chce vědět. Nemusíme řešit sebe a svůj vztah a to je pro nás dva dobře, nehodili jsme se k sobě a je škoda, že jsme si to neuvědomili dřív, než jsme děti měli, ale zase to bychom neměli nejlepší děti na světě nelituju...

Dneska už nemusím řešit jeho - to by vztahy dobré asi nebyly, řešíme jen děti a tady máme více méně stejné názory a představy, takže je klídek a pohodička. Tím neříkám, že mě na něm některé věci neštvou, to jo, je to jedna věc a to je ta, že se o své děti nestará víc, jinak on sám ať si dělá co chce, je mi to jedno.