Re: Svátky a prázdniny u dětí rozvedených rodičů

Otcové to po rozvodu buď dají, nebo nedají.

Ano, pokud manželství dospěje do určitého stadia, tak mají jeden druhého plné nejenom zuby. Po rozvodu si všichni staví nový svět, každý s tím co mu zůstalo. Děti povětšinou maminkám.

Z chlapů se stanou buď otcové, nebo tátové. To, že v dětech vidí tzv. překážku ve svobodném životě, nebo prostředek k vydírání ze strany druhého partnera je nasnadě. Ještě můžou všichni být s rozvodem nadmíru spokojeni a jsou schopni být svým dětem rodiči, ale takových asi moc nebude.

Je otázkou jak dalece je vyhrožování soudně upraveným stykem trestem pro maminku, která nemá problém předávat dítě. (U nás byla deprese z jediného a to , že by můj víkend mohl vyjít na narozeniny malé.) Soudní styk nahrává ve významných den tomu rodiči, který má dítě ve výhradní péči. Jedině snad prázdniny tomu druhému dávají možnost diktátu. Žeby to vyřešilo problém nedostaveného rodiče k vyzvednutí si nemyslím. Rodič nevyzvedne a styk je nefunkční. Opakovaně povede ke zrušení, což je další soud. Při soudní styku bude dotyčná mamina v daleko horší pozici bude nucena se připravovat. Psychické pohodě to taky nepřidá.

Vnímání otců před a krátce po rozvodu si dovolím popsat jako akutní stav nedostatku důvěry. Jakékoli nepředání, odmítnutí vzbuzuje v druhém pocit strachu a potřeby reagovat, potažmo bojovat. Chlapi mají mnohdy potřebu věci řešit a mít jasno - použiji slovíčko zásadně.

Ještě jedna maličkost - všichni vidíme v našich dětech ty druhé. Jestli pak to nemá vliv na vnímání. Možná by to stálo za studii. Komunikace s dětmi znamená zvýšenou komunikaci s druhou stranou, jestlipak to není taky to co vede k nekomunikaci?