Vlastní zkušenost

...nečetla jsem celé...ale....
vždycky jsem byla ta zkušenější, pečlivější, rozhodnější....
A opravdu jsem chtěla mít všechno přesně a myslela jsem si, že všechno umím a vím nejlíp.....a moc jsem nechválila, spíš opravovala.
No a partner si připadal jako dítě....a po víc než 20 letech, co se to v něm shromažďovalo, to bouchlo....
Docela hrozně...až pak jsem si uvědomila, a skoro pozdě.
Ne, že on by byl čistej a bez chyb, ale nedala jsem mu nikdy pořádně prostor - jeho chlapství, myslela jsem, že chlapi jsou stejní, že chápou stejně. Tak nejsou.....
Kdybych to věděla tenkrát a "nešikanovala" ho, bylo by to jinak. Ale to vím až teď....
Spravili jsme co se dalo....a já hodně věcí pochopila. I on...
Ale - tohle byly začátky. Věčná nespokojenost s tím, co on udělala a dokazování, že já to umím líp.....A přesto, on dělal, co uměl...a tak to má taky být....protože nikdo nejsem stejnej, každý máme jinej pohled na svět, jiný priority, zásady, prostě někdo považuje za důležitý to, jiný ono....
Je potřeba se respektovat, ale já taky nerespektovala....
tak jen varování...dlouho to chlap nevydrží, žvlášť když se z jeho pohledu snaží. Chlapi nejsou tak empatičtí, tak emotivní...nechápou leccos, ale to neznamená, že když se snaží, že se nesnaží nejlíp, co uměj....
Mně se zdá, že se ten tvůj snaží a pochvala taky nikde....a on nevidí, PROČ se zlobíš, když čeká tu pochvalu....A jde o to, jak dlouho to vydrží.
Často jsem pak slýchala,a že není cvičená opice, když to bouchlo, zrálo to v něm dlouho. A tenhle tvůj příspěvek mi to připomněl.