Re: Vlastní zkušenost

ale já myslím, že prostě někdy si lidi jakoby nesednou, hodně se liší a když němaj tu potřebu dělat tomu druhýmu radost, je to blbý....zvláš´t pokud má potřebu každej jinou.
Jenže chce to, aby někdy udělal kompromis jeden, jindy druhej...
Jo, taky jsme tak měli....manžel je takovej kamarádskej a družnej, je blíženec a já ryba, co má ráda domov....a přesto jsem bývala "silnější" a vyhrávala jsem...podvolil se, já asi míň....
Anebo to chce prostě najít si někoho, kdo ke mně bude pasovat líp, abysme se doplnili i v těch věcech koníčků a trávení volného času.
To všechno už jsem převalovala v hlavě, když jsem řešila, co dál...a co vlastně chci.
Hlavně tam musí být to chtění mít hezkej vztah,, něco udělat pro radost toho druhýho, nesobeckost aspoň v určité míře. Chtít být spolu, nejen kvůli něčemu, ale kvůli nám samotnejm.
Jinak - dosáhla jsem vždycky víc po dobrém než po zlém...a to i předtím...prostě jsem na to měla páky, když jsme se pohádali, to už fakt muselo být....
Já už chápu, že to, co chci já, nemusí chtít on....a obráceně, i když - on mne toleroval asi víc....a chválím a chválím a učím se žít jinak....a docela se to vrací. I když v jiný formě než ode mne....