Přiznám se, že už nemůžu

Je krize, já mám krizi, krize je v zaměstnání...
Samá krize.

Dnes jsme se vrátily s dcerou z Bulovky. Její léčba doposud stála 1500 Kč - což je pro někoho málo, pro nás živobytí na týden. V noci se uvidí, jak to bude pokračovat. Jejich sestra mi tam ulevila aspoň sanitkou, když viděla, jak je na tom dítě špatně, jinak to bylo na taxíky.
Minulý měsíc si druhá dcera vybrala živobytí na dva týdny - zubaři.
Ten nedostatek financí ovšem není tak zajímavý, zajímavé je co provádí moje tělo a mozek - nechce fungovat (ATD beru). Špatně formuluju, práci na doma raději neotvírám...

Potřebuji uklidit, srovnat papíry k práci, nachystat věci na hospitalizaci, uklidit a nakoupit. A nějak mi docházejí síly. Dokonce potřebuji poslat několik balíků maminkám k vánocům, co jsem slíbila. Chtěla bych ducha z lampy, co funguje jako kauč.

Nedělám nic, jen hledám, kde najít sílu. A to je pěkná ptákovina. Sílu najdu jen na konci své paže.

Ono to asi není moc k diskutování, jen jsem se svěřila.
Děkuji za vyslechnutí.