Re: Přiznám se, že už nemůžu

Eleonor...na tom neco je....kdyz jsem mela pred konecnou fazi /rozvod/ uz ve vsem jasno, sla jsem to jeste skonsultovat do manzelske poradny...pekne jsem si povidala s psycholozkou a taky jsem ji vypravela i o exsvagrove, co se zrovna rozvadi a ma male mimi, k tomu 2 dalsi deti a ze by nejradsi skocila z okna, ze je ve strasnem psychyckem stavu, a ze tam kazdy den jezdim, staram se o deti, pisu ukoly a snazim se svagrovou nabit....tak se na me psycholozka koukla a rekla...vy ted mate jasno ve svem problemu, v tehle otazce ode mne zadnou radu nepotrebujete, ale jste jeste vycerpana, dejte pozor, aby vas to starani o svagrovou nepohltilo...aby zbylo taky neco na vas /myslela tim sily/......ono, jestli jsi v tom stavu, v jakem jsi, a jeste se snazis pomahat jinym, stoji to hodne energie, co bys potrebovala sama. Ono je uzasne pomahat, ale ne za kazdou cenu. Doma te potrebuji. Mysli na to