Re: Kukaččí mládě

Je to velmi citlivé téma a úplně jinak bych se k "pravdě" postavila tehdy, pokud by dítě vzniklo na základě jednoho jediného úletu a ve vztahu byly všichni šťastni, a jinak, pokud je to tak, jak Sylvo píšeš.
Překvapuje mě (tedy spíše nepřekvapuje), kolika lidem stačí iluze spíše než život sám. Je to jako s nevěrou, a jinými citlivými tématy... kolik lidí chce být obelháváno. A protože takto napsané to je bakané, říká tomu respekt. Když neřeknu pravdu, není to respekt, je to prostě lež. Lež je lží vždy, jakékoliv přívlastky pro své svědomí k tomu vymyslíme.

Kdo říká, že by to někomu muselo ublížit? Kdo říká, že by ten chlap hned po zjištění pravdy sbalil kufr a už se nikdy neukázal? Píšete, že výchova je více než geny... ale nevěříte tomu samy, jinak byste se tak nebály pravdy. V hlouby duše víte, že to tak není a geny jsou pro muže silnější. Proto se bojíte pravdy...

J8 bych se zachovala dle toho, jaký je ten muž. Nerozhodovala bych za něj a to ani v tom smyslu, že mu nesdělím informace. POkud je to ten většinový typ, který pravdu neustojí a dehonestuje ji "Prooooč jsi mi to řeklááá, bééééé, teď to bolíííí, to raději nevěděěěěět", a vyzdvyhuje lež jakožto akt milosrdenství, držela bych jazyk za zuby.
Chlapovi,příteli bych to řekla, pokud by byl blízký... ne že jsem se doslechla, že sousedčin syn snad má jinou genetiockou informaci než jeho otec.

Sama bych i bolestnou pravdu vědět jednoznačně chtěla. V tomto případě by to nešlo, moje děti nemohou nebýt moje, aniž bych to nevěděla, ale v jiných oblastech. POkud by má blízká kamarádka pravdu znala a přede mnou ji utajovala, nevím, zda by mou kamarádkou zůstala...