Re: Sylvo,

Sylvo,

myslím, že Tvé rozhodnutí neříct je správné.

Uvědom si, že za své vztahy si v prvé řadě odpovídá každý sám. Jestli je ten pán ve vztahu nešťastný, tak i když to zní tvrdě, musí si to pořešit v prvé řadě sám. Na kamarádech je jen nabídnout pomocné rameno k vyplakání a pomocnou ruku, jsou-li o to požádáni.

Říct to bych viděla jako nevratný krok, jehož důsledky nejsme nikdo schopni domyslet. Mohlo by to také dopadnout tak, že on od té ženy odejde a ona mu řekne "nejsi biologickým otcem tohoto dítěte, takže se s ním už nebudeš stýkat." Případně že on si řekne "to dítě stejně není moje, s jeho mámou si nerozumím, tak se na něj vyprdnu" a dítě ze dne na den přijde o někoho, o kom se domnívalo, že to je jeho milující táta.

Je třeba tohle žádoucí výsledek?

Já vím ve svém (vzdáleném) okolí o dvou případech kukaček - v jednom je to na 100%, ve druhém 50 na 50. Neřekla bych to nikdy, ani kdyby mě mučili. Sr*t se někomu do života v tak závažných věcech považuji za nepřípustné, stejně tak jako by se do něj někdo sr*l mně.