Dcera se bojí bubáka a nechce spát sama

Konečně mám chvilku...
Nějakou dobu nás trápí spaní s malou. Odpoledne si cca na hodinku zdřímne v postýlce, večer ji dáváme na větší postel. Do nedávna v pohodě, můj ji povykládal nějakou extra pohádku a ona usnula. Posledních 14 dní ale cestuje. Chodí za námi v noci a dovolává se svého otce. Včera dostala hysterčák, že bude spát s námi. Vlezla si k nám do postele a ani nedutala. Po dlouhém přemlouvání, křiku, její hysterii jsme pochopili, že se bojí nějakého bubáka. Všechno jsme spolu prolezli, ukázali ji, že tam nic není, ale bohužel. Takže jsem ji přestěhovala postel k nám do obýváku a spala tam (pořád lepší, než mít její nohu celou noc v mých žebrech).
Můj říkal, že když byl malý, tak se taky bál, že má pod postelí nějaké strašidlo a že skákal z dvoumetrové vzdálenosti do postele, aby ho to nechytlo za nohu. Já mu na to řekla, že když malá skočí dva metry, vyskočí z okna.
Jak to řešit? Mám ji nechat spát u nás a pořád do ní hučet, že žádná strašidla nejsou? Zkoušeli jsme ji nechat rozsvícenou i lampu, po tmě tam nebyla. V květnu bude mít 3 roky...taky se vaše děti v noci něčeho bály?