Re: Ještě k těm odrazům

Kruh kdysi donesl chlap domů, že konečně kouknem na pořádnej horror. Když jsem po prvních 17 minutách prohlásila, že odcházím od televize, vypnul to a byl zjevně rád, že to nemusí dokoukat, aby si zachoval tvář.
Jinak jste mě donutily se zamyslet, proč jsem některé věci při zařizování bytu řešila právě tak, jak jsem je řešila -tj. v pokojíku neexistují tmavé kouty, nikde nejsou závěsy, dospělé postele jsou s úložným prostorem až k zemi, dětské jsou zvýšené a pod nimi je osvětlení, zrcadlo je jen v koupelně...
Dodnes si pamatuju na noci, kdy jsem se jako dítě klepala hrůzou a nemohla se rozhodnout, jestli je lepší zůstat sama v posteli, kde se bojím, nebo se vydat přes tmavou předsíň do ložnice, kde nebudu právě vřele uvítána. Takže se přimlouvám, brát strach dětí vážně, protože i když to, co ho způsobilo, podle nás není skutečné, ten strach skutečný je.