Re: Máme doma bubáka

Já jsem dlouho, do 6 určitě večer co večer čekávala, až naši zhasnou a pološílená strachy jsem utíkala k nim do postele, dodnes nemám dobrý pocit ze tmy, tohle není strach, který se dá odnaučit, to musí prostě přejít samo.
Z vlastní zkušenosti proto radím vydržet a malé poskytnout pocit bezpečí ve své náruči, nebo ponecháním postýlky vedle té vaší. Přiznám se, že po některých filmech jsem lezna do postele za našima ještě tak ve 13 (to byl akorát vetřelec 3)
Nelze to ovládnout vůlí, nebo ráciem, ta úzkost je silná a hlavně nenahmatatelná, za světla to tam není, ale jakmile zhasneš, vrátí se to ...
Já kvůli tomu synovi nic takového nevyprávím, u pohádek zdůrazním, že to je v pohádce, a ani to nikomu nedovoluju jako třeba formu strašení, přijde mi to bezohledné a hloupé, strašit dítě bubákem - zažila jsem to, dvě matky měly velikou legraci, že se dcerka jedné, odhadem taky ty 2/3 roky bála ve tmě ven