Re: Jak pomoct dcerám z bývalého manželství s tloušťkou?

Eriko, tím, čím se zabýváš .. tak to mne před pár lety napadalo taky.
Nicméně jsem se dost držela, abych to nedávala na jevo - přece jen, od partnerky otce to nemusí vyznít dobře, v tom opravdu hrají prim rodiče.

Obě dcery, tehdy 12 let, měly tak 10kg+.
Čím víc jsem se je snažila "nenápadně" motivovat, tím spíš se zatvrzovaly. Např. když jsem nedokázala neokomentovat, proč si berou 3. řízek na rodinné oslavě (9. knedlík atd.), se smíchem si vzaly i 4.
A také měly chvíle, kdy svou postavu řešily a byly smutné z poznámek kamarádů a spolužáků, nechtěly do bazénu atd.
Prostě v tom pubertálně lítaly .

S jejich tátou jsme se jim snažli pomoci skladbou jídelníčku (večer k televizi strouhaná mrkev místo chipsů atd.), motivací ke sportu, změnou stravovacích návyků (jídlo se v přiměřeném množství servíruje na talíře a ne nabírá a přidává z bezedných hrnců na stole)..
A říkali si to, co jsem už psala výš, .. že štíhlá postava není zárukou štěstí a spokojenosti.

A co zabralo?
Odstartovala to náhoda. Jedna z děvčat dostala těžkou angínu, do toho se klubal zub moudrosti, došlo na podezření na mononukleózua s tím související dietu. Díky tomu ztratila pár kilo, pocítila obdiv u kluků i u kamarádek a pak sama najela na rozumnou stravu a pohyb.
Druhá, která vždy byla krásnější a o něco štíhlejší, se najednou nechtěla nechat zahanbit svou sestrou a začala o sebe taky "dbát".
Prostě si to najednou uvědomily samy.

Do půl roku z nich byly (a jsou) krásné štíhlé kočky, které rozhodně nemají nouzi o zájem kluků (někdy je toho zájmu až příliš ).
Nyní dokáží na rodinných oslavách, obložené dobrotami, ochutnat jeden zákusek, jeden chlebíček - a dost.
Svým fotkám z "tlustých" let se smějí a hlavně - dávají si velký pozor, aby se jim zase nepodobaly .