Re: Dobrý táta, špatný manžel

JO Jedůfko, jak tu jednou zakládala Breberry téma, je otázka, jestli rychlý útěk by byl pro Zklamanou vysvobozením, jestli rozvod až tak něco vyřeší.
Na děti bude pak víceméně sama, vyčerpaná pořád, s malou možností najít si díky péči o malé děti nového partnera. A když je člověk vyštavený, tak ani obvykle nikoho perspektivního nepřitáhne.


A to co píšeš o tom "stahování věcí dovnitř" tak to znám taky. Někdo je splachovací nátura, partner mu může v hádce vynadat do volů, poslat ho do pr... a on nad tím mávne rukou, případně ho pošle tamtéž a jede se dál.
Základní problém je, když je dotyčný typ oběti. Všechno si moc bere, všechno bere, že je jeho vina. To prostě ostatní lidi nějak vycítí.

On Zklamané manžel možná by byl morous i tak, jenže se to u nich zrovna tak sešlo, že ona je typ, co se nechává trápit.

Jiná by mu řekla: Ty vole, co blbneš? Nejsi si schopnej ani uhlídat svůj mobil?

Kdežto Zklamaná ohne ramena a zdeptá jí to.
To je zásadní problém - budto povaha, nebo momentální stav.

Já mám zkušenost, že když člověka vyštavuje třeba dítě v období vzdoru, kdy už člověk neví kudykam, scény jsou x-krát denně, že se člověk má chut i hádat, je vzteklej, podrážděnej...natož mimino k tomu. Oni se takhle můžou uvnitř cítit oba, i když ty děti mají rádi, ale nepřiznají ani jeden nahlas, že jsou z nich groggy. Pak svoji frustraci obrací jeden na druhého.

Ono málokde jsou partneři natolik zralí, aby si sedli a otevřeně si řekli, co je trápí, co jim vadí. Spíš mají tendenci brát toho druhého jako nepřítele, příčinu toho stavu.