Vztah 17letého syna s nevlastním otcem

S mým 17.letým synem jsou stále problémy...změna školy-z předešlé ho vyloučili, marihuana, odmlouvání, lhaní..... asi jako s většinou puberťáků. Můj manžel-synův nevlastní otec-ho má rád jako vlastního, vychovává ho od 6.let, jezdili jsme na dovolené, na výlety...všechno klapalo, sem tam, když byly opravdu velké problémy-viz.výše popisované potíže- a když jsme mysleli, že to něco vyřeší, padla nějaká facka... synáček začal vyhrožovat odstěhováním k vlastnímu otci, což není reálně možné, jen se nás snaží zastrašit... asi je u nás nešťastný, proto vyhrožuje... zazlívá mi, že jsem na manželově straně a chtěl by, ať se ho zastávám, ale to samozřejmě nejde, protože jako rodiče musíme být zajedno. Manžel se snaží vychovávat dobře, ale dle mého dělá chybu, že mívá dlouhé proslovy-i hodinu-kdy ho syn musí vyslechnout, nesmí k tomu nic říct-svůj názor-, když zasáhnu já, tak mě ještě okřikne, že se mnou nemluví a ať jsem ticho... Tyhle proslovy jsou většinou vyčítavého rázu, což podle mě syna dost ponižuje... také to většinou končívá tím, že syn se rozbrečí, má hysterický záchvat... marně říkám manželovi, že to přehání - má dobré názory,ale podává je synovi špatnou formou a ve špatnou dobu. Jako každý muž je ješitný a nedá si poradit. Já to vidím tak, že pomalu začíná krize i v našem manželství, protože jsem pro trochu citlivější výchovu. kde je prostor pro komunikaci ale manžel má syna za vypočítavého hajzlíka, který má zájem jen o sebe. Na tom sice něco je, ale dle mého názoru úplně zkažený není a myslím si, že se dost trápí tím, že my-rodiče mu nerozumíme, ale to si myslí asi všcni poberťáci. Syn říká, že nenávidí mého manžela, je přesvědčený, že manžel ho taky nemá rád a stále vyhledává situace, kdy mu zase může udělat proslov, který jako vždy končí tak, jak jsem výše popsala... Myslím, že je z toho syn dost vystresovaný... a já taky.... Manžel dost těžko zvládá to zjištění, že ho syn nechce uznávat za tátu-po těch všech letech,kdy se o něho staral, těžko zvládá to zjištění, že výchovu nezvládl-zatím to jde se synem stále k horšímu-špatné partičky,uzavírání do sebe apod. Já doufám, že se snad časem usmíří, a syn pochopí, že jsme to s ním mysleli dobře... samozřejmě máme největší obavy o jeho budoucnost...aby neskončil špatně... Tohle téma je dost obsáhlé, a to, co jsem napsala by se mohlo rozdělit na více témat... ale zjednodušit to nešlo... budu ráda, když někdo přidá svoji radu nebo zkušenost....díky