Re: Vztah 17.letého syna s nevlastním otcem

Myslím, že byste potřebovali navštívit poradnu. Čím dřív, tím líp. Myslím, že tvůj manžel nechce slyšet tvůj názor a to je špatně. Nakonec i kdyby ty jsi zavedla citlivější přístup, při prvním problému by se do tebe mohl obout, že to je tím tvým citlivým přístupem. A problém nastane i s citlivým přístupem. Navíc, v 17 letech už to o výchově tolik není. Tam už by měl být respekt, vzájemný. A ten se na 2 kohoutech na jednom smetišti těžko vyžaduje. Myslím, že tvůj manžel moc nezaregistroval, že kluk už je téměř dospělý. Podle toho by s ním měl jednat, určit hranice a vyžadovat jejich dodržování, zároveň respektovat syna (to se tedy týká už malých dětí). Tak nějak stručně, věcně, bez výčitek, ale s jasným postihem při nedodržování pravidel, takový chlapský přístup. To, co popisuješ, to mi spíš připomíná takové to maminkovské lamentování, z kterého nevyjde žádný kloudný závěr. Umím si představit, jak to vyčerpává, pořád dohady a pořád průsery. A na pravidlech se vzájemně domluvte, všichni tři. Těžko může čekat od 17 letého kluka, že bude vzorně studovat, nebude páchat žádné nepřístojnosti, volný čas trávit smysluplně (dle taťky) apod. Ale synek zase nemůže očekávat, že mu všechno projde.
Poradnu radím z vlastní zkušenosti, člověk určité věci někdy potřebuje slyšet od někoho cizího, nezúčastněného, a to bez rozdílu pohlaví. Navíc tam dostane prostor i syn.