Re: Vztah 17letého syna s nevlastním otcem

Přiznám se, že mi příliš nesedí ta tvá podřízená role ve vztahu k tvým mužům, už jen slova, že by jsi chtěla být s oběma zadobře svědčí o tom, že jim nejsi moc rovnocennou partnerkou. Postavit se na jednu stranu v konkrétním problému nazýváš spolčením. Tvrdíš, že rodiče mají být vždy zajedno, necháváš se ale okřikovat manželem. Možná by to chtělo nestranného posuzovatele, nemám o mediaci moc informací, ale mohla by být řešením.
Souhlasím s tím, že tvůj manžel na to nejde dobře a tím, že tomu přihlížíš, na to nejdeš dobře ani ty. Proslovy v pubertě jsou strašné, to pamatuje spousta z nás, výchovné nejsou, odpor a vzdor ale vyvolají spolehlivě.
Není pravda, že rodiče musejí vždy stát na stejné straně. Myslím, že podstatné je, aby se snažili si naslouchat a snažili se dojík k nějakému závěru, nebo kompromisu, prostě vyřešení situace. A snahu by měl mít i syn, za rok bude dospělý a defacto by měl být schopen se o sebe postarat, po všech stránkách.
Naslouchej mu.
Vzpomínám na svou pubertu a pokud jsem něco postrádala, tak to byl respekt a naslouchání. Není se pak čemu divit, že i já jsem proslovy našich ignorovala, někdy ostentativně, někdy jsem kývala a hrála hodnou holku, někdy měla záchvat.