Re: Zvládáte své emoce?

Hele, s těma chlapama jsem si to tuhle zrovna říkala taky - jak je možný že v mým věku (30+), vdaná v podstatě šťastně, 2 děti...., a rozhodí mě kdejakej culící se frajírek, že pak plácám nesmysly, červenám se, dá mi pekelnou práci soustředit se atd.... A to jak u lidí které vídám častěji, tak u takových které vidím poprvé a naposled. Třeba na výuce AJ mi tam přišel nový student a jsem z něj tak nějak v háji - ani si nemyslím že by se mi nějak líbil (no hezky voní ale jinak fakt není ničím úžasný) a prostě mám co dělat abych se soustředila na to co chci říct a ne na svý rádobyvtipný plky. Prostě mi pořád šrotuje v hlavě co si on o mě myslí. No a druhá situace se mi přihodila předminule na spiningu, měla jsem toho sice plný brejle ale protože vedle mě seděl borec namakanej, nechtěla jsem vypadat jako že to nezvládám (no nezvládala jsem to moc, bála jsem se jestli první vyplivnu plíce nebo srdce), zapomínala jsem dýchat do rytmu, prostě trapka. Přitom podle mě jemu bylo úúúúplně šumák kdo tam vedle něj funí a mě v podstatě taky, jen jsem se prostě nemohla zbavit toho pubertálního pocitu