Re: Zvládáte své emoce?

Hele, to ti asi moc nepomůže, ale já byla v rané dospělosti v prvním zaměstnání taky zamilovaná do takového "kohoutka".
Šílená přitažlivost, i jsem poznala, že byl přede mnou v jiné kanceláři. Prostě vůně, chemie.


Jenže - on to byl skutečně takový kohoutek, jako v tvém případě na něj letěly i jiné ženské. Nějak jsem se ovládla a ač by asi zájem měl, nic jsem s tím nepodnikala /ale bylo to peklo/. A dneska z odstupem času? Když si to projedu rozumem - už dávno předtím jsem zjistila, že jsem se zamilovala do iluze, do obrovského charismatu /který tyhle typy chlapů mají/, ale povahu měl ve skutečnosti takovou těžko čitelnou. A navíc, víceméně jsem se probudila z mladické iluze, že by z toho bylo něco navážno. Ano, zabíral na mě, já na něj, třeba by z toho byl poměr. Ale co dál? Měl děti, takže akorát samé nepříjemnosti.

A ve finále mi ještě došlo, že jí to cítím daleko intenzívněji, cítím tam něco, co on ne. Já byla zamilovaná, on zaujatý a jak se říká - dal by si říct.