Re: Jak se srovnáváte s rozpadem manželství přátel?

Škramuško, napsala jsi to pěkně a jistě je to tak. Je mi to líto! ...hlavně kuli té kamarádce, moc jsme si rozuměli. Ted´ si připadám jako zrádkyně, ale já se prostě nedokážu k jejímu přítelomanželovi chovat normálně.
...jen mi nějak připadá, že my jsme jediní, kdo to takto prožívá. Možná že je to tím, že jsme k sobě měli blízko a že jsme si tím procházeli, nechci říci s nimi, to je sméšné, ale bud´ jsme byli učastníky přímo a nebo hned v zápětí. A asi jak píšeš, nám chybí ta zamilovanost vuču zučastnéným.

Je to smutný, že si lidé dokážou tak ubližovat i když se asi vpodstatě milují. Ale my jsme s manželem asi i takový typy. Také se chytneme, ale mám pocit, že se dokážeme pohádat konstruktivně a bez toho, abychom se snažili zatnout do živého, urážet se a ponižovat. Třeba moje máma, ta to vyloženě miluje, zautočit na místo, které bolí. Já to nenávidím a nedělám to a neumím to tak snadno odpouštět. Páč když řeknu něco hnusnýho, tak jsem to tak opravdu i cítila.

Ježiš, to je zase téma. Jdu raději pakovat na cyklovýlet